Měla jsem dvacet let docela úspěšnou kariéru. Byla jsem ředitelka zeměkoule, létala po světě, řídila lidi a rozpočty.
A pak jsem začala podnikat a zjistila, že to podnikání zase tak úplně jednoduché nebude, jak se ze zasedaček zdálo. 😂
Jelikož toto je téma, které Vás evidentně, moji milí zákazníci, zajímá, rozhodla jsem Vám ho lehce rozpracovat. Docela mě překvapilo, že mě máte prolustrovanou (odborně se tomu říká background checking), sledujete moje videa z dob, kdy jsem ještě dělala HR, a citujete mi, co jsem kde řekla a napsala.
Většinou si to nepamatuji, ale děkuji za osvěžení paměti. To bych u bezlepku nečekala, ale evidentně Vás zajímá, kdo Vám to bezlepkové jídlo prodává, a to je dobře.
Bod zvratu
V případě, že jste na vážkách, rádi byste začali podnikat nebo už jste v těch korporátech zažili všechno a nastal čas na změnu, možná Vám tento článek pomůže. Nebudu Vám to rozmlouvat, ale zkuste to ještě zvážit, protože romantické představy jsou jedna věc a realita druhá.
Zrovna tento týden jsme toto téma s jednou mojí zákaznicí diskutovaly a naše příběhy z velkého světa byly k popukání, některé tedy i k pláči. Také paní byla na vlně – už mě to se.., ale co dál, nevím.
Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem
Asi u každého člověka postupem života přijde období, kdy potřebuje změnu, ať už profesní, nebo osobní. Já jsem se od svých asi 24 let pohybovala ve velkém světě korporátů.
Nejdříve jsem dost tlumočila z angličtiny do češtiny a naopak, někdy z angličtiny do němčiny a pak ještě do češtiny a zpět.
Mě to moc bavilo, až na to, že třeba po 8 hodinách tlumočení non-stop mě strašně bolela hlava. Pochopila jsem až později, že profesionální tlumočníci pracují 20 minut, pak mají 20 minut přestávku a pořád se střídají.
Klasika – říká se tomu nákladová optimalizace. Proč platit externího tlumočníka nebo dva, když můžete odchytit na chodbě Dagmar.
Jazyky byly pro mě určující a hrají hlavní roli v mém příběhu – dodnes. Pokud bych neuměla dobře AJ a NJ, žádnou úžasnou kariéru bych neudělala. Bohužel člověk viděl neskutečně chytré lidi na nějakých jednáních, kteří tam ve stresu blekotali tzv. broken English, a člověk se vlastně za ně styděl.
Bylo to tristní. Nikdo je nebral vážně a v mezinárodním prostředí byli jednoduše nepoužitelní.
Jak jsem se dostala k HR
Naprostou náhodou, vůbec jsem nevěděla, co to je, myslela jsem si, že mzdy. Vyhlédl si mě můj švýcarský šéf, který samozřejmě tíhl k těm, se kterými se domluvil. Jako správný Švýcar mluvil plynule francouzsky, německy, anglicky a italsky. No a naši manažeři uměli znamenitě česky :-).
Takže tak jsem se dostala k HR. Naštěstí jsem pracovala v bohaté firmě, tak jsem projezdila půlku Evropy a byla na různých školeních, jezdila se chytřit ke kolegům do zahraničí atd.
Lítání od ničeho k ničemu
Od fáze nevím, že nevím jsem se dostala do fáze vím, že vím a začala jsem se nudit. Už jste vlastně všechno zažili. Už jste tu danou situaci řešili asi 50×, víte, že ten projekt se stejně nikdy neuskuteční, máte jasno, kdy začne Cost Cutting – podle fiskálu, pokud máte kalendářní rok, tak obvykle srpen–září.
Zábava firemního cestování
Cestovala jsem po různých zemích, za jeden den jsem s přestupy byla třeba ve 3 nebo ve 4. Ono vlastně není o co stát, tak se alespoň bavíte nesmysly.
V Rumunsku kupříkladu pro mě přijely 2 hotelové limuzíny. Jedna pro Matějkovou a druhá pro Chudárkovou. Toto nevymyslíte. A kluci stáli vedle sebe.
V Srbsku se řeknou arašídy kikiriki. Kolega objednával jídlo a pořád dělal kohouta, tak jsme si to následně vysvětlili :-) a samozřejmě jsme se neskutečně bavili.
V Chorvatsku zase mají pivo Zagorka, taky dobré. V Bulharsku, když Vám přitakají, tak kroutí hlavou, že ne, ale ono je to ano. Prý je to kvůli Turkům, taková finta, že jinak by jim podřezali hlavu – no, říkala kolegyně, nevím jestli je to pravda.
Jo a Sofie je jedno z nejvýše položených měst v Evropě, počítejte s dost výraznými turbulencemi. A pozor! V Sofii jsme na letišti s kolegy potkali Pamelu Anderson.
Je dobré vědět - když cestujete
V Maďarsku byli kolegové tak negativní, že tam měl člověk pocit, že někdo umřel, bohužel to platilo obecně. Poláci výborní, přijeli k nám na výjezdní zasedání a kromě řidiče všichni vypadli z auta totálně pod obraz. A tak pokračovali celý víkend i s řidičem. V Británii neměli v únoru v 5-hvězdičkovém hotelu topení.
Ve Francii jsem přijela na jednání, které probíhalo tak, že jsme dorazili na brunch a projedli jsme se až do večeře a pak jsem letěla zpět – neudělali jsme vůbec nic. Prostě nejlepší.
Na Kypru si neobjednávejte tureckou kávu, oni je tam totiž od sedmdesátých let okupují, tak to nedělejte. V Belgii se při přivítání a loučení dávají 3 pusy – tedy pokud se pusinkujete :-). V Černé Hoře mají prý jedno písmeno navíc než v Chorvatsku nebo Srbsku. No, on je to sice jeden jazyk – srbochorvatština, ale tady se nemá cenu hádat.
Z velkého světa k vlastní firmě
Ono to asi působí hodně posh, ale samozřejmě všechno si musíme vydělit asi 3×. Korporát je jakási jistota. Tedy jistota neexistuje, jsou pouze 2 – změna a smrt. Ale pokud budete v korporaci, chodí Vám pravidelně výplata, když Vás vyhodí, dostanete odstupné, když máte firemní auto, tak Vám ho někdo zaveze do servisu, vymění gumy.
Apropo auto. Ať Vás neochudím o tento příběh. V jednom korporátu jsem měla firemní vůz a jelikož jsem byla HRM pro Head Office pro ČR a SR, měla jsem pod sebou i Facility Management, kam patřila jak auta, tak správa budov. Doma jsem parkovala u stěny domu, v práci jsem také parkovala čumákem u stěny.
Můj podřízený přiběhl ke mně do kanceláře a strašně si stěžoval, co ti lidi s těmi auty dělají, že to na firemním parkovišti vypadá jako na vrakovišti. Já nevěděla, že mluví o mém autě, on evidentně také ne.
Večer jsem nastoupila do auta a jela domů, byla tma. V Praze vlastně pohoda, protože jsou všude světla, pak jsem někam zajela a tam jsem zjistila, že mi asi nesvítí světla. Seděla jsem ve voze a volala do servisu a říkám jim, že mi asi nesvítí světla. A pán se ptal: „Madam, a jaká světla Vám nesvítí?“ Já na to: „Nevím, ty přední.“ A on: „A mohla byste se laskavě podívat?“ Tak jsem šla.
Když jsem to viděla, vyprskla jsem smíchy. Mně totiž celou přední masku ukradli, byla tam jenom černá díra. Pán ze servisu mě považoval za totální slepici, ale smáli jsme se společně i následně s policistou, který přijel vyšetřovat. Bez světel jsem mimochodem jezdila asi 2 dny, bylo mi divné, že na mě blikají ostatní, ale holt mi to nedošlo :-)
Ale zpět ke korporátu. Existuje tam nějaká hierarchie, postupy, procesy, pravidla. Žádná velká překvapení se nedějí, on ten moloch nějak jede.
Podnikání v reálném světě
No a na výše uvedené můžete v případě, že půjdete do svého businessu, zapomenout. Nikdo Vám nic nedá, vše si musíte vybudovat sami. Musíte investovat – bez toho to nejde. Peníze musíte mít buď svoje, které se Vám nemusí nikdy otočit, nebo si musíte půjčit. A budete splácet. Je to věčný boj, hlavně ze začátku s cash flow, vymydlenými účty, hledáním zdrojů financování, kde se dá.
Dále čekání na vratky z finančáku, samozřejmě, že to nedostanete dříve než za obligátních 30 dní. A když Vám to nepřijde, tak se podívejte do app Moje daně – budete to mít započteno na potom... To chcete, není-liž pravda. Placení DPH – bez komentáře – to se zaplatit musí, i když se Vám nechce. Skladové zásoby. To je také bomba – obrátka jednou příliš rychlá, pak zase pomalá, než to tedy vychytáte.
Furt po Vás někdo chce peníze. Toto je non-stop. Jeden den se Vám daří, druhý den můžete zase začínat nanovo. Platíte reklamu, prostory, energie, služby, poplatky, úvěry, dopravu, zboží atd.
Každý druhý den si říkám, proč se na to nevy..... Kdo toto nezná, nikdy nemohl podnikat. Teď nemám na mysli udělat nějaké rychlokvašné šméčko, ale budovat něco, co mně jako majiteli i mým zákazníkům dává smysl. Dlouhodobě.
Nevyžádaná rada:
Pokud někdo přemýšlí dobrovolně, že opustí korpoš a začne podnikat, opravdu si to dobře rozmyslete, protože toto Vás čeká! Jo a na výplatu 10. můžete rovnou zapomenout.... Jen pro opravdu silné povahy.
Ale zase na druhou stranu, pokud přežijete výše uvedené - trvá to několik let, budete mít svobodu. Nebudete lítat od ničeho k ničemu, ale práce Vám bude dávat smysl, protože stejně tak, jak si to můžete pohnojit, tak pokud se budete snažit a makat, může se Vám začít dařit. A to bych Vám všem, kteří jste na rozcestí, moc přála!
Autorkou článku je Ing. Dagmar Matějková, majitelka Celiakárny.
Mohlo by Vás zajímat: O mně a Celiakárně | Moje bezlepkové recepty | Delikátně a zdravě bez lepku